Asi jen málokdo hledá v žánru cestopisů jakýkoliv druh uměleckých požitků, ba asi se naopak smiřuje se suchopárnou směsí praktických informací a variací na slohové výplody, nicméně Zdeňka Šmída lze číst nejen jako jakýsi lehký či dokonce zlehčující úvod pro cestovatele, v tomto případě do Maroka, ale dokonce se i dá číst bez jakývkoliv ambicí tuto zemi navštívit, kdy Zdeněk Šmíd volí svou již tradiční kombinaci inteligentního humoru založeném na popisu vlastních trapasů i v daném okamžiku kritických situací, k nimž dále přidává i špetku terorie.